Kuba nemá srovnatelný precedent

Spousta lidí má mylné představy o Kubě. Sta tisíce lidí navštěvující Kubu a kolikrát přestávají věřit Spojeným státům, když poznají Kubu a její systém. Proč? Protože je zde demokracie, Spojenými státy označována jako nepřátelský problém. Jediný kdo se v minulosti choval v tomto regionu teroristicky byli Američané - 6000 proběhlých atentátů za 55 let, špionážní akce, přepady a dokonce přímá invaze známá jako vylodění v Zátoce Sviní 17. dubna 1961, kontrarevoluční činnost, podplácení Kubánců za to že uprchnou z Kuby do USA, blokáda jenž velmi blokuje ekonomický růst Kuby. Přesto zde nejsou korporace co by zemi ovládli a dále je krajina ze strany Kuby nedevastována. Vzpomeňte si kdo rozlil ropu v Karibiku ze svého vrtu, který těží miliony tun ropy? Kdo opomenul povinné bezpečnostní prostředky? Vydělává na tom Britsko-Americká korporace biliony dolarů. Rozlitím ropy zničili Kubáncům rybářství, odškodnili je nějak? Kubánci doplácejí na ekonomické výdobytky USA a její bezohlednost v regionu posledních 50 let. A mají z toho jen omezení, napadání, lhaní o stavu země a nakonec je zde absolutní cenzura vyjádřeních z Kuby. Protože každý politik ví, že by se Kubánci obhájili na rozdíl od Ruska či KLDR.

Revoluční strana 26. července osvobodila Kubu od diktátu tyranského diktátora Batisty v roce 1959, který byl svorný ke Spojeným státům americkým. Produkce Kuby přinášela zisky pouze Americe, až 95% veškerého zisku Kuby končilo ve státním rozpočtu USA či v soukromých společnostech napojené na vládu či jednu ze dvou stran v USA. Vše zařizoval Batista který zde byl udržován americkou vládou a měl k dispozici námořnictvo, letectvo, pěchotu a další moderní techniku jenž poskytovala Amerika. Lidé, obyvatelé Kuby ať už šlo o Haiťany, potomky Španělů nebo černochy byli vykořisťováni a díky absolutnímu monopolu neměli šanci obrany, kdo nepracoval sedm dní v týdnu od rána do večera, umřel hlady. Když pracoval, měl problém přežít. Nepokoje a protesty byly časté, ale také byli potlačovány a cenzurovány. Způsob jak mučili Batistovi lidi rolnictvo a potlačovali nepokoje je srovnatelný s Gestapem. Proslavili se mučením při kterém pomalu vypíchávali oči a to nejen vzpurnému rolníkovi, ale leckdy začali s jeho rodinou. 

Na Kubě funguje přímá volba a odvolatelnost politiků

Pokud chceme být spravedlivý nesmíme také zapomenou že Kubu vylučuje z diktatury a oligarchistických systémů už jen jejich volební systém, kdy zde funguje pouze přímá volba. 
Kandidáty navrhují sami voliči, nikoli politické strany. Kubánské zákony zakazují, aby se strana jakkoli podílela na navrhování kandidátů. Kandidáty určují kandidátní komise na obvodní, okresní, provinční a celostátní úrovni na veřejném shromáždění voličů. Kandidáti samotní se nemohou nijak prezentovat a zviditelňovat. K seznámení s nimi se nepoužívají nákladné a nesmyslné kampaně, ale s kandidáty jsou seznamováni všichni prostřednictvím životopisů a fotografií, vyvěšovaných ve veřejných prostorách, na pracovištích a podobně.

Každý občan má právo volit a být volen, volby jsou tajné. Hlasovací lístek je možno vhodit do urny prázdný, takže je možno nevolit žádného kandidáta. Volební urny jsou zapečetěny za přítomnosti obyvatel, sčítání je prováděno veřejně. Sčítání může být přítomen kdokoli – a nejen novináři, diplomaté, ale každý občan nebo třeba i zahraniční turista.

Každý zastupitel je zodpovědný z výkonu své funkce a je kdykoli odvolatelný. Svou funkci vykonává bezplatně a bere jen plat ze zaměstnání.

V Národním shromáždění jsou zastoupeny všechny obvody, z každého jsou voleni minimálně dva zastupitelé, bez ohledu na počet obyvatel. Dále jsou voleni proporcionálně podle počtu obyvatel. Shromáždění skutečně zastupuje všechny skupiny obyvatel – jsou tu dělníci, rolníci, vědci, sportovci, lékaři, učitelé, vojáci, jsou zastoupeny všechny etnické skupiny, skoro polovinu tvoří ženy.

Zákony, a to zvláště ty nejpodstatnější, prakticky tvoří lid – jsou diskutovány na pracovištích, v továrnách a v družstvech, prostě všude. Podle ústavy zákony může navrhnout nejen Národní shromáždění, ale i nevládní organizace, pokud získají alespoň 10000 ověřených podpisů voličů.

Vidíme tedy, že volby jsou nejvýše demokratické. Na Kubě je nemyslitelná jakákoli diskriminace kandidátů, protiústavní lustrace, sledování, jak kdo volí, jsou nemyslitelné a nepředstavitelné hulvátské kampaně s množstvím lží a napadáním protikandidáta, vytahování, znovuobjevování a vymýšlení různých historek těsně před volbami včetně zveřejňování podrobností z intimního života protikandidátů. Volby nevyhrává ten kdo má víc peněz. Rovněž je na Kubě nepředstavitelné, aby po zvolení nikdo nebyl za nic zodpovědný, nic nedělal pro lidi a měl na několik let zabezpečené teplé a dobře placené místečko.

Vše srovnejte s volbami v ostatních státech, nebo v České republice.

Jak vznikl mýtus o znárodňování

Komunistická totalita je taktéž vyloučena, nedošlo ke znárodnění, ale pouze k omezení vlastnictví, kdy každý může vlastnit maximálně tisíc hektarů. Vše nad, bylo odkoupeno, nikoliv zabaveno státem a to za cenu obvyklou, za jakou skupovali půdu tyto společnosti. To se samozřejmě nelíbilo Americkým korporacím a tak započali svůj boj proti Kubě, jako velcí investoři obou stran v USA. Ze začátku měli za to, že Kubu znovu ovládnout pomocí machinací, propagandy a navádění. Uvrtali do toho americkou vládu, která se obměňovala, a v dějinném shledu je jasně vidět i přátelský vztah některých prezidentů ke Kubě. Z odkazů co napsali ve svých knihách bývalí američtí prezidenti lze povětšinou ve zmínkách o Kubánsko-amerických vztazích vyčíst, že litují tvrdého a nespravedlivého postoje USA vůči Kubě. Ve smyslu toho se hodí zmínit, že jsem četl i odkazy k této problematice od Fidela Castra, kdy v šedesátých letech říká, čas nám dá za pravdu. Následně se vyjadřuje v roce cca 2007 ke knihám a odkazům některých prezidentů USA a říká, nyní už v přítomném čase, čas nám dal za pravdu.

Jak vznikl mýtus o perzekucích

Na Kubě bylo nasazeno deseti tisíce Kubánců, kteří vyrostli ve Spojených státech, aby rozvraceli Kubu, psali, lhali, naváděli, ale i vraždili, kradli, sabotovali. Mnoho z nich bylo zadrženo a za své zločiny uvězněno, Američané to nazývali, že vězní politické vězně, ale co je politického na tom nastražit bombu nebo krást rybářské lodě? Byli potrestáni za zločiny za které by byli potrestáni kdekoliv jinde. Co se týče svobody projevu, tak to nikdy nebyl na Kubě důvod k uvěznění, výjimku tvořili lidé, kteří přímo naváděli ke zločinům, sabotážím nebo šířili poplašné zprávy jenž měli za následek újmu na zdraví. Kuba nabídla všem Americkým prezidentům a nejen jim, přednášet své teze, myšlenky, kritiku vůči Kubě a popřípadě i konstruktivní kritiky na univerzitách, fotbalových stadionech a pokud se jednalo o prezidenta či papeže, tak i v přímém přenosu v kubánské televizi. Jednu z velkých kritik, jenž urazila občany Kuby a na níž vzpomínají, přednesl prezident Carter v přímém přenosu, na univerzitách i na stadionech. Naopak dobré vztahy s Kubou udržoval premiér Kanady Trudeaua. Castro tyto dvě osoby srovnal a řekl: "Možná v Kanadě by Carter mohl být jako Trudeau, ve Spojených státech to nebylo možné."

Fidel Castro odpověděl na otázku, "Zvete také prezidenta Bushe, aby sem přijel?"

My jsme Bushovi řekli, že jsme ochotni diskutovat, že mu shromáždíme občany. Také jsme pozvali členy strany, všechny předáky a kádry. Dovolte mi říci, že naprostá většina národa podporuje revoluční proces bez váhání. Je-li to otázka ideí jsme ochotní diskutovat na náměstí Revoluce s kýmkoliv, kdo sem bude chtít přijít, diskutovat tady a přesvědčit národ. Budou-li to potřebovat, dáme jim všechny ampliony a čas, jaký budou chtít, aby národu vysvětlili a aby diskutovali. Protože tady nejde o to žít z dogmat, je to otázka umět obhájit to, co si člověk myslí nebo brání na základě argumentů a důvodů.